V roce 2002 tomu bylo osmdesát let, co byly v Radotíně položeny základy pozdější bohaté fotbalové činnosti.Ale ještě předtím ,v roce 1916 vytvořili fotbalový nadšenci sportovní kroužek  a sehráli také první skutečné utkání proti SK Viktorii Beroun s výsledkem 1:1.Tento kroužek se rozpadl v roce 1918,ale v témže roce vznikl nový-Studentský SK,který během svého dvouletého trvání sehrál řadu utkání s rùznými soupeři.V roce 1920 jej vystřídal v činnosti SK Radotín,který z neznámých dùvodù zanikl v roce 1922,kdy byly založeny první dva oficiálně registrované fotbalové kluby v Radotíně-SK Rudá Hvězda a Radotínský SK.První z nich se však v letech 1926-27 rozpadl vinou rùzných nepříznivých vlivù a okolností.

Radotínský SK neměl ve svých začátcích vùbec lehký život.Ale snad největší potíže pùsobila skutečnost,že klub neměl vlastní hřiště,a proto musel všechna svá utkání hrát na hřištích soupeře.Teprve v roce 1924 se funkcionářùm podařilo získat sice laciný,ale nepříliš vhodný pozemek u řeky Berounky pod bývalým cukrovarem.Při úpravě pozemku na fotbalové hřiště se poprvé projevilo klubové nadšení všech hráčù a funkcionářù,stejně tak jako mnohokrát potom v dalších letech činnosti klubu.Posléze byl v roce 1928 získán pozemek,na kterém pùvodně hrála svá utkání Rudá Hvězda.Na tomto hřišti bojovali pak radotínští fotbalisté až do roku 1985,kdy bylo hřiště z rozhodnutí nadřízených orgánù převzato stavebním dodavatelem výstavby centra Radotína jako stavební dvùr,což dle názoru široké veřejnosti i výboru našeho klubu nebylo rozhodnutí nejšťastnější.Po skončení výstavby bylo hřiště vráceno,ovšem hrací plocha byla pokryta nevhodným pískem,což pùsobí oddílu další nemalé obtíže.Oddíl se proto formou svépomoci snaží hrací plochu komplexně zprovoznit a zkolaudovat současně s rekonstrukcí kabin a úpravou  celého areálu.Na této nepříjemné situaci nic nemění,že v šedesátých letech byla dokončena výstavba městského stadionu,jehož areál zatím bezplatně využívá náš klub k přípravě i utkáním.

Až do roku 1930 hráli radotínští fotbalisté pouze přátelská utkání.V tomto roce se na výzvu tehdejší Středočeské fotbalové župy Radotínský SK přihlásil do nově vytvořeného mistrovství a byl zařazen do V. třídy.Bez jakéhokoli nadsázky je možno konstatovat,že vstup do oficiálních mistrovských soutěží byl víc než impozantní,což dokládají následující fakta:

1930/31 - druhé místo, postup do IV.třídy

1931/32 - druhé místo, postup do III.třídy

1932/33 - první místo, postup do II.třídy

1933/34 - první místo, postup do I.B třídy

1934/36 - setrvání v I.B třídě

1936/37 - první místo, postup do I.A třídy

Je zajímavé, že právě v jubilejním roce patnáctého výročí založení dosahuje RSK prvního fotbalového vrcholu své historie. V tomto období bylo jistě mnoho hráčù, kteří se na těchto vynikajících sportovních výsledcích podíleli.Za zmínku však určitě stojí jedno jméno: Jaroslav Záhorský, nejlepší předválečný střelec RSK se 153 brankami, jehož fotbalový a střelecký talent mu otevřel cestu až do slavné AC Sparty. Dalšími vynikajícími hráči této éry byli Císař, Winkler, Macháček, Holovský, Zelenka, Bejlek, Slepička, Kolprecht, Žitný.Potom však přišlo období složité mezinárodní situace, která vyvrcholila okupací ÈSR. Během války hrál RSK střídavě I. B a II. třídu. Sportovní činnost byla udržována jen s největším vypětím sil všech funkcionářù. Je proto nutno vysoko ocenit skutečnost, že v této velmi těžké době poskytl RSK asyl členùm Sokola, DTJ a Junáka, jejichž organizace byly rozpuštěny. Za zmínku stojí, že v této těžké době se uskutečnil první .mezinárodní zápas proti mužstvu českých dělníkù totálně nasazených na práci v Drážïanech a Markstadtu. Velkou zásluhu na realizaci tohoto utkání měl místopředseda klubu ing. Drdla, jehož zaměstnanci-fotbalisté tvořili tehdy pod­odbor RSK. Omezená sportovní činnost přinesla však na druhé straně jeden velký klad, činnost všech členù se soustředila na vybudování nových kabin se sprchami a bytem správce, instalaci rozhlasového zařízení a výstavby krytého ochozu.

Po skončení války se sportovní činnost rozběhla na plné obrátky, RSK si udržoval výkonnost na úrovni I.B třídy. V té době se však v RSK zformovalo vynikající dorostenecké družstvo. Vyhrálo mistrovství zbraslavského okrsku, v mistrovství Èech postoupilo mezi posledních osm mužstev, bylo finalistou tehdy slavného poháru Dr. Stránského a finalistou bleskového turnaje, kde podlehlo tehdejšímu dorosteneckému mistru ÈSR Bohemians Praha pouze rozhodnutím losu. Mnozí hráči tohoto celku (bratři Radové, Zelenka, Klusáček, Macek, Bouška, Nekolný) vytvořili později základ tolik úspěšného mužstva dospělých. Klub prošel v následujících letech mnoha vnitřními i celostátními reorganizacemi a to pod rùznými názvy: Sokol, Kovocement, Kovo, Stavostroj, Stavoloko, Spartak. Toto období, plné reorganizace a administrativních rozhodnutí, kdy klub hrál dokonce v roce 1951 tehdejší krajský přebor, což byla druhá nejvyšší soutěž, bylo ukončeno v roce 1953.

ZLATÝ VĚK RADOTÍNSKÉ KOPANÉ

Po návratu všech radotínských odchovancù z vojenské presenční služby začal klub pod názvem Spartak v roce 1955 svoji .spanilou. jízdu českým fotbalem:

1955 – I.B třída, první místo, postup do I.A třídy

1956 - první místo, postup do divize, přeborník kraje

1957/58.- druhé místo v tříkolové soutěži, postup do II.ligy

což byl druhý vrchol v historii radotínské kopané. Tato série, završená vinou přechodu soutěže na systém podzim - jaro až rok po 35. jubileu postupem do nejvyšší soutěže, jakou klub do té doby hrál, byla odměnou nejen hráčùm, ale i funkcionářùm a všem známým i neznámým členùm a příznivcùm za sympatie a věrnost černobílým radotínským barvám. K tehdejším úspěchùm nutno připočíst i vítězství ve dvou souběžně hraných pohárech - o Putovní prapor KVTVS a Štít vítězství, kde mužstvo sehrálo během jednoho dne semifinále jedné a finále druhé soutěže. Prùměrné návštěvy okolo 3.000 divákù na mistrovských utkáních a 600 - 800 divákù na pravidelných středečních přátelácích, to vše v obci s tehdej­šími necelými pěti tisíci obyvateli potvrzovalo, že v Radotíně je na co se dívat. Určitě kromě jiného, na vynikající střelbu, na níž se podílelo vždy více hráčù, ale bezkonkurenčně jim kraloval nejúspěšnější střelec historie radotínského fotbalu Josef Rada se 484 brankami své kariéry. Za ním pak následoval M. Rada 299, Pavlát 243, Šnajberk 122, Macek 111, Rosa 104 a Vontor 96. Chybělo málo, jen pouhé dva body k tomu, aby se II. liga hrála v Radotíně dále, ale nestalo se. Přesto zùstává toto mužstvo, jehož základ tvořili převážně odchovanci radotínského fotbalu, v paměti všech příznivcù jako první, které prolomilo bariéru velkého fotbalu a vstoupilo do něj po výkonech a výsledcích, na které se stále znovu vzpomíná.

Po sestupu z druhé ligy v mužstvu došlo k výměně generací, nové mužstvo doplnili hráči převážně z jiných oddílù. Hrála se divize až do sezóny 1961/62. A historie se opět opakuje: v jubilejním roce 1962 znovu postup do II. ligy. Mužstvo doplněné po postupu některými bývalými ligovými hráči dokázalo v prvních dvou sezónách uhrát třetí místo v tabulce, čímž dosáhlo třetího fotbalo­vého vrcholu v historii klubu. V těchto slavných letech prošlo mužstvem mnoho dobrých hráčù, z nichž se na dosažených úspěších podíleli nejvíce: Vanžura 259 branek, Jareš 207, Šusta 151, Øezníček 144, Kapsa 128, Nádeník 77. Po pětiletém účinkování ve II. lize sestupuje mužstvo v sezóně 1966/67 do přeboru, 1972/73 zpět do divize, se kterou se rozloučilo v sezóně 1974/75. Od té doby dlouhých 13 let se mužstvo pokoušelo probojovat zpět do divize, což se podařilo až v roce 1988, opět rok po jubileu. Výkonnost mužstva však nebyla schopna zajistit účast v divizi déle než tři roky. V posledních 8 letech je A mužstvo tradiční štikou pražského přeboru.